Články


Patina

2012-11-22 Přečteno: 3 573x

O patinování, brzdových destičkách a dalších souvislostech

Zdeněk Bluďasík Březina

Tímto článkem bych rád shrnul svoje názory a zkušenosti ohledně patinování. Pochopitelně nemám patent na rozum, takže to prosím berte jako vyjádření osobního názoru a shrnutí vlastních zkušeností.

1. O co vlastně jde

Patina (ital., z lat. patena, miska) označuje změněný povrch kovových i jiných předmětů, způsobený dlouhodobým vystavením vlivu ovzduší, vody a podobně, anebo jen dlouhodobým užíváním. Na ozdobných a uměleckých předmětech z mědibronzu nebo stříbra se vytváří i uměle tzv. patinováním. Tolik Wikipedia. 

Z této defince jasně vyplývá že patinováním se snažíme uměle dosáhnout zestárnutí vzhledu, v modelářském pojetí jde pochopitelně o vzhled předlohy. Je to vcelku jasné, představme si novostavbu domu s krásnou čistou světležlutou omítkou. Jak dlouho asi omítka zůstane krásn

V modelářském pojetí je ale zestárnutí vzhledu jen jednou stranou mince. Patinováním se zároveň snažíme dosáhnout umělého vyvolání hry světla a stínu. Opět příklad: naší fiktivní novostavbu zdobí reliéf o hloubce 50 mm. Tento reliéf bude patrný i na větší vzdálenost, protože vrhá stín, zatímco nasvícená část reliéfu se jeví jako světlejší. V modelové velikosti HO bude hloubka reliéfu asi 0,6 mm, což za normálních okolností na stín nestačí. Proto je tady patina, která vytvoří stín umělý.Také je vhodné naznačit zašpinění povětrnostními vlivy. Bude budova zářivě světležlutá, obzvláště pokud budova stojí v městské zástavbě? A to nehovořím například o portálovém jeřábu v uhelném dole.

Jelikož tato mince má strany tři, patinováním se snažíme zdůraznit detaily které by jinak zanikly a zvýraznit prostorový dojem. Zde se využívá nedokonalosti lidského zraku. Oko totiž předměty světlejší považuje za bližší než předměty tmavé. V zásadě se tedy jedná o stínování. Myslím že tento obrázek pro představu stačí, ano ta polokoule je opravdu stejně placatá jako váš monitor.

2. Patinovat ano či ne?

Záleží pochopitelně na názoru každého modeláře. Patinované  budovy vypadají daleko živěji a reálněji než budovy bez patiny. Ale pokud je kolejiště už hotové a je v něm dejme tomu 50 nepatinovaných staveb, pak nová stavba s výraznou patinou bude působit jako pěst na oko. Napatinovat stavby již umístěné v kolejišti považuji takřka za nemožné, ono patinování již sestaveného modelu také není žádná legrace.  Takže v tomto případě bych doporučil novou stavbu nepatinovat nebo patinovat jen decentně a u původních staveb přepatinovat alespoň střechy.

Ale pokud je to možné, volil bych jednoznačně patinování. Jen je třeba si uvědomit, že patinování zabere přibližně tolik času jako samotná stavba modelu, někdy i podstatně více. Navíc je třeba vzít v potaz i to jestli je ideální patinovat jen budovy. Vím že je to obvyklé, ale zkuste se někdy podívat na skutečný vlak. I vlaky bývají umolousané a když z krásně zašpiněného dolu vyjíždí naložená souprava, která vypadá že po naložení prošla myčkou, potom jí obíhali zřízenci s flanelovým hadrem a leštěnkou a pak ji vypulírovanou teprve vypustili na trať, působí to podivně. Z podobného soudku je nablýskaný traktor táhnoucí po poli brázdy, či jiné zemědělské náčiní atd.  Myslím že nejlepší je myšlenka – když patinovat, tak vše.

U některých modelů považuji ale patinování přímo za nutnost. 

Ony vůbec průmyslové stavby vypadají bez patiny dost nepřirozeně.Například štěrkovna Auhagen 12266 je po sestavení bez patiny stavba vysloveně odporná. Kýčovité barvy, dřevěné části z plastu podivně oranžové barvy atd. Prostě hnus. Ale při troše dobré vůle a patiny se i z tohoto dá vytvořit vcelku pohledný barák.

3. O kvalitě patiny

Každý své cti dbalý modelář řekne, že ke stavbě modelu a patinování se musí přistupovat s maximální pečlivostí, nic se nesmí zanedbat, nic se nesmí odbýt. Každý detail musí být dokonalost sama. Pokud vám někdo něco takového bude tvrdit, pošlete ho klidně do háje.

Když jsem byl před časem pracovně v Království železnic ( občas pro ně stavím modely ), zaujala mě vitrína s modelem hradu Křivoklát od pana Jiřího Otty. Nevěřícně jsem zíral na kvalitu zpracování modelu a tiše záviděl autorovi jeho zručnost. Neskutečné detaily, dokonalost zpracování, no prostě nádhera. Přál jsem si abych byl 87x menší a mohl se hradem procházet a kochat. Moje hlavní myšlenka byla, že něco takového se jen tak nevidí. No a je to tak – nevidí. Hrad je v kolejišti umístěn zhruba 2-3 metry od návštěvníka, částečně skrytý vegetací a je z něj vidět jen velmi malá část. Běžný návštěvník ho vnímá prostě jako hrad a netuší na jaký modelářský skvost se vlastně kouká ( foto už umístěného hradu, víc z Křivoklátu neuvidíte ).

Pohodlně sedím a čtu svůj oblíbený modelářský časopis, v němž mě zaujal článek o stavbě modelu tanku. Autor se rozhodl oživit vzhled modelu tím, že otevře poklop řidiče. Jenže ouha – model nemá vybavený interiér. Autor tedy zakoupí doplňkovou odlévanou sadu za zhruba  400,- Kč. Aby se sada vešla do spodní části korby, musí plast korby ztenčit odfrézováním a následným zabroušením. Sadu sestaví, nabarví, napatinuje a vystínuje. Z měděných drátků doplní chybějící kabely, které stáhne svorkami z rozklepaného olověného drátku. Aby oživil interiér, položí na sedačku mapu a o sedačku opře krásně napatinovaný samopal doplněný o fotoleptané díly hledí a mušky. Následuje fotografie úžasně zpracovaného interiéru dotaženého až na hranici neskutečna.

Ano, už asi tušíte, kam tím mířím – odstavec končí slovy: „ Po přilepení horní části korby není sice z interiéru vidět skoro nic, ale já mám dobrý pocit z toho, že to tam je.“ Časopis mi padá z ruky, chytám se za srdce a jdu si nalít panáka.

Je potřeba si uvědomit že co do kvality propracování je dost značný rozdíl mezi samostatným modelem a modelem v kontextu s modelovou železnicí. Model letadla, tanku či figurky si mohu prohlédnout zblízka, vzít ho do ruky a obhlížet ho ze všech stran. Každý detail si mohu vychutnat a kochat se jím. Takže v tomto případě je nutné se snažit dotáhnout model včetně konečného finiše k co nejlepšímu výsledku. Pokud je model v kontextu s okolím, například dioráma, možnost obhlížení modelu ze všech stran obvykle nemám. Navíc jsem zahlcen dalšími detaily a vjemy, které odvádějí mou pozornost. Důležitá je v tomto případě kompozice diorámy a celková myšlenka, řemeslné zpracování nemusí být až tak dokonalé jako u samostatného modelu. No a modelové kolejiště je vlastně taková veliká dioráma, kde je pozornost odvedena ještě navíc projíždějícími vlaky a někdy i automobily. Čili určité zjednodušení patiny, které by u samostatného modelu vypadalo odbytě mi v kolejišti úplně v pohodě projde. Já vím, je to z modelářského pohledu kacířská myšlenka, ale je to tak.

Pokud věnuji patinování dejme tomu dvě hodiny, dopracuji se kvalitního výsledku. Pokud ale věnuji patinování třikrát více času a úsilí, nebude výsledný efekt třikrát lepší, protože si ho nikdo nevšimne. Tím pochopitelně nechci říci že by v kolejišti mohly být stavby odbyté. Jde jen o to, aby námaha byla úměrná konečnému výsledku, čili jak se říká

Není problém vybavit interiér budovy kompletním nábytkem a osadit figurkami, ale je potřeba podívat se na věc filozofií známou ve světě počítačů: idfeální poměr výkon /cena.

Je ale třeba  se rozhodnout, zda je všechno to vylepšování účelné ( viz efekt interiéru tanku ). Pokud umístím pizzerii s velkými výlohami do popředí kolejiště, pak se vyplatí vyhrát si s detaily a zabydlet ji figurkami. Pokud bude stát jinde, pak je to, dle mého názoru, škoda času a námahy.........  

 

 

 

Tyto fotografie jsou toho názorným příkladem. Kdo si těchto detalů v Království železnic všimne, má u mě veliké, abe bezvýznamné PLUS a navíc dostane darem fotku Psíkomila.

4. Jak se naučit patinovat?

Patinování není tak složité jak vypadá, ale na druhou stranu to není nic, co by se dalo úspěšně zvládnout na první pokus levou zadní, tedy pokud člověk není talentovaný jedinec. Je třeba si uvědomit že se zde prolíná modelařina s výtvarným uměním a že zvládnutí patinovacích technik vyžaduje hodně času a nervů jak při učení a zkoušení, tak i při samotném patinování. Návody mohou pomoci, ale stejně si musí každý najít vlastní cestu.

Jde o to, jestli má vůbec cenu se patinování učit. Je jasné že nikdo neumí vše. Někdo neumí patinovat, spousta lidí včetně mě zase neumí vyměnit u auta   brzdové destičky  ( a jsme u nich ). Pakliže potřebuji vyměnit brzdové destičky a neumím to, mohu auto buď svěřit někomu kdo to umí nebo se to naučit.

Když svěřím auto odborníkovi, dá se předpokládat, že práci sice zaplatím, ale onen odborník ji provede rychle, kvalitně a já to mám bez starostí. Navíc mohu práci v případě mé nespokojenosti reklamovat ( já vím, to jsem trochu zidealizoval, občas to takhle nefunguje, ale fungovat by to tak mělo ).

Jestliže se budu tuto činnost učit, zabere mi spoustu času shánění informací, budu se to muset naučit prakticky, nakoupit potřebné nářadí a ve finále se mohu dočkat toho, že po třídenní usilovné práci bude auto v takovém stavu, že už ho nedá dohromady ani výrobce. A pokud přesto destičky vyměním a auto nebude brzdit, mohu nafackovat leda sám sobě.

Takže – pokud potřebuji vyměnit brzdové destičky jednou za uherský rok, svěřím to raději odborníkovi, byť za finanční odměnu ( zadarmo ani odborník nehrabe ). Pokud hodlám měnit destičky každý den, je pro mě lepší obstarat si nářadí a informace a tuto činnost se naučit.

Totéž podle mého názoru platí i o patinování. Jestliže hodlám umístit do kolejiště dejme tomu 100 budov, mám čas a náladu se učit patinování a jsem ochotný si pořídit potřebné vybavení ( toto vybavení pro začátek bude v cenové relaci kolem 1000,- Kč ) a jsem připravený na to že prvních pár modelů skončí možná v popelnici nebo budou v lepším případě zastrčené hluboko v pozadí kolejiště, má smysl se učit patinovat. V tomto případě musím počítat s tím že mi stavba kolejiště zabere daleko víc času. Těm kdo tvrdí, že toho ochotni jsou, je určeno další pokračování příspěvku.

V opačném případě učení podle mého názoru cenu nemá a je lepší svěřit práci někomu, kdo má s patinováním zkušenosti. Tito modeláři dál číst nemusejí. 

5. Tak jdeme na to

Nejprve je potřeba alespoň základní vybavení. Čili k patinování budeme muset vysolit nějaké ty penízky.

 

5.1.Nepovinné výdaje:

Stříkací pistole, kompresor a příslušenství…Investice v řádu několika tisíc Kč. Já sám nic takového nevlastním a také žiji. Vše se dá ošvindlovat.

Akrylové barvy: celá sada základních odstínů

Olejové barvy: celá sada základních odstínů

 

5.2. Povinné výdaje – pokud toto na stole nemáte, nezkoušejte patinovat:

   Modelářské akrylové barvy:  doporučuji alespoň bílou, černou, červenou zemitě hnědou. Užívám barvy firem Tamyia a Agama, dost se mi osvědčily, ale je to pochopitelně můj názor. Cena je zhruba kolem 50,- Kč za kus. Je třeba vědět, že akryly jsou po zaschnutí odolné vodě a ostatním běžně užívaným ředidlům, ale líh je na ně působí velmi agresivně a rozpouští je ( což se dá i využít, viz dále ).

   Umělecké olejové barvy: tady se ceny hoooodně liší, obecně platí že čím lepší a dražší, tím lépe kvůli jemnosti rozpuštěného pigmentu. Já ale používám barvy v ceně kolem 50 – 70,-.Kč za tubičku, čili od firmy Umton budou pro začátek zcela postačující. Na úvod je potřeba barva červená, bílá, žlutá, černá a několik odstínů hnědé, včetně okru.

Ředidlo na akrylové barvy: Mnoho firem tato ředidla vyrábí, ale akryly lze ředit v nouzi i vodou nebo technickým lihem. Líh ředí lépe, ale čichat bych ho celý den nechtěl. 

Ředidlo na olejové a syntetické barvy: Opět je celá řada renomovaných výrobců, já užívám klasické S 6006, případně technický benzín koupený v trafice.

Paleta pro míchání barev: stačí kus kartonu z krabice od modelu.

Papírové ubrousky, utěrky, toaletní papír či cokoli podobného.

Molitan, čím více, tím lépe, ale kus zhruba 10x 10x 100 cm vystačí na dost dlouhou dobu.

Štětce: čím kvalitnější tím lépe. Já s úspěchem požívám štětce Italeri na jmnou práci, na hrbé nátěry stačí obycejné z papírnictví. Takže podle velikosti je dobré mít štětec hodně tenký, střední a silný s jemným chlupem. No a potom štětce humploláky  s hrubými štětinami. Ty se dají koupit za pár korun v prodejně Barvy- laky.

  

6.  Patinovací techniky:

Wash- technika zvyšující prostorový dojem naznačením umělého stínu.Při této technice se požívá hodně zředěná barva ztmaveného odstínu patinované plochy, obvykle 95% ředidla a 5% barvy. Tato směr po kontaktu p patinovaným povzchem kapilárně vzlíná, po odpaření ředidla zůstaává jen v prohlubních. Já používám umělecké olejové barvy, ale tuto techniku lze provádět i s akryly nebo přímo vodovýmu barvami. V zásadě lze Wash rozdělit na plošný a bodový.

Princip plošného Washe spočívá v přetření celé plochy předmětu širším štětcem a po mírném zavadnutí barvoředidla jeho setření ubrouskem či molitanem. Na svislých plochách je třeba stárat barvu od shora dolů, na plochách vodorovných spíše tupovat  nebo stírat nepravidelně. Tato metoda má výhodu že je poměrně rychlá. Nevýhodou je špatná kontrola nad místy vzlínání barvy. Na fotografii je levá část zdi budovy bez patiny, prostřední čerstvě přetřená a pravá ve finální podobě, čili po setření Washe.

Bodový Wash spočívá v navlčení tenkého štetce ředěnou směsí. Po lehkém kontaktu ( jen takové ťupnutí ) s koutem předmětu či spárou vzlíná směs do rohů a prohlubní kontrolovaně. Tuto metodu je vhodné používat v případě zvýraznění drobných dílů nebo pro hlubší zvýraznění stínů.

Na levé části fotografie je část patinovaná plošným Washem, pravá má detaily zvýrazněné Washem bodovým.

 

Dry Brush

Tato technika je v zásadě opakem Washe. V tomto případě jde o zvýraznění detailů vystupujících nad povrch vytvořením umělého světla.

Nedoporučuji užívat čistě bílou barvu, pak Dry Brush působí příliš tvrdě zvláště na tmavých plochách, je lepší použít výrazně zesvětlenou barvu podkladu. Čili – na savém podkladu, kupříkladu kusu kartonu z krabice, si namíchám z olejových barev světlý odstím. Proč na savém? Aby absorvoval olej z barvy a zůstal mi jen pigment.  Do této barvy zlehka namočím špičku štětce ( osvědčil se mi plochý štětec s krátkými štětinami ) a štětec otírám po podložce tak dlouho, až přestane zanechávat viditelnou barevnou stopu. A teď už je štětec připravený a já se radostně vrhám na model. Špičkou štětce zlehka šmrdlám ( jinak to asi definovat nelze ) po hraně a jiných výstupcích detailu, který chci zviditelnit. Chce to trošku trpělivosti, tento postup je poněkud zdlouhavý, ale po chvíli začnou hrany detailu vystupovat z podkladu.

Zde je vidět efekt - Wash + Dry Brush = prostorový dojem

No pokud se dostanete až sem, můžete vytvořit něco takovéhoto:

Pokračování příště....zatím pa...

 

 

 

 

      

 

 

 

Diskuze o článku Nové téma


Foto galerie


Články